Vítejte v mojí malé pražírně v srdci jižní Moravy kousek od Pálavy. Káva je moje vášeň, koníček a doslova posedlost.

Za celé ty roky testování, samostudia, cestování a sbírání informací o kávě, jsem toho slyšel, viděl a ochutnal tolik, že jsem s jistotou mohl říct jediné. Nejsem o nic moudřejší a ani o kousek jsem se neposunul. A jestli ta stará kubánka, která v National geographic na otevřeném ohni a na obyčejné černé pánvi, dokáže upražit dobrý kafe, tak to přece musím zvládnout taky.

A tak přišlo nevyhnutelné, ta památná věta: "zlato, musím Ti něco říct a budeš mít určitě radost".

Dle mého názoru neexistuje na světě žádný lepší způsob, jak oznámit manželce, že jsem si pořídil pražírnu na kávu. Když něco dělám, tak to dělám pořádně. Takže jsem rovnou volil pražírnu na pět kilo kávy. Žádné ořezávátko na pár gramů, aby jsem se trápil další léta. Život mě naučil, že nejlepší způsob je ten můj :-) Rovnou po hlavě, po pečlivé přípravě samozřejmě, do toho. Začít naplno a postupně přidávat. Prostě se rozhodnout. Jednoduše začít od začátku a po svém. Byl jsem přesvědčený, že jsem už přece pár dobrých receptů, produktů a nápadů vymyslel, upravil, stvořil a funguje to. Proč by to s kávou mělo být jinak? Byl jsem připravený pokazit tolik pokusů pražení, kolik bude třeba, dokud nebudu mít svoje vlastní dobrý kafe. Tímto děkuji své ženě, že se mnou vypila tolik šálků kávy a rozdala tolik objektivních hodnocení, i když samozřejmě nebyly vždy pozitivní.

Léta běží a moji kávu si vychutnává stále více a více lidí. Už to nejsou ty pokusy s nejistým výsledkem. Už je to cesta s jasným cílem. Skvělá káva, na kterou jsem opravdu hrdý. Pražírna narostla z pěti na patnáct kilo, ale nic víc se nezměnilo a nezmění. Nemám ambice na továrnu na kafe a podobné blbosti.

Kávu si pořád budu pražit sám, podle sebe. I když pražírny umí upražit kafe skoro automaticky, podle grafů a jedniček a nul. Já to dělám po staru, jak se říká " pražím na oko". Každý den je jiný, jiná teplota, jiná vlhkost vzduchu. Taky každý pytel zelené kávy je jiný, i když je ze stejné sklizně. Proto i samotné pražení je vždy trochu jiné. Chce to špetku citu, trochu zkušeností, odhodlání a krapet toho selského rozumu.

Pražím jen výběrovou kávu, žádnou průměrnou komoditní levnou směs pro průmyslovou výrobu. A pražím jen Arabicu. To, že Arabica je kyselá, je pomluva. Žádná moje káva není kyselá, kyselou kávu nemám rád :-)

Jirka